Na vlnách jsme, jako loďky
každý na své žijeme.
Na velikém divém moři
k novým břehům plujeme.

Nahoře jsme blízko slunci,
v hlubinách je smrti stín.
Ale nejsme bez pomoci
na dosah ruky podáním.

Hedvika Vertelmanová

Když za bouře se vítr zvedá
a hromy víří k útoku -
nezaváhej, jen strach tě leká,
neotoč se k útěku.

Každý den zas vyjde slunce,
tak na tvé straně stojí svět.
Stačí toužit, stačí zkoušet
a krok za krokem kráčet vpřed.

Hedvika Vertelmanová

Z hloubi moře vyvržená,
z perel a snů vytvořená,
pod povrchem, v prasklinách,
v netušených končinách.

Až po uši v plamenech
kde není kyslík, chytá dech,
sama neví, ale ve tmě
jako maják – nepoklekne.

Hedvika Vertelmanová

Svírej mě milý můj
v horoucím náručí,
drž mě a při mně stůj,
až se vše otočí.

Hedvika Vertelmanová